Stará oslice ve studni

Jeden venkovan měl starou mulu. V nestřeženém okamžiku spadla na statku do staré studny. Venkovan zaslechl řehtání zvířete a běžel se k studně podívat. Bylo mu líto, v jaké situaci se jeho věrný služebník ocitl, ale když si promyslel všechny možnosti, došel k závěru, že oslici není možné zachránit, a bude lepší ji ve studně nechat.

Muž svolal sousedy, vyprávěl jim, co se stalo.
Aby ukončil utrpení zvířete, požádal je, aby mu pomohli zvíře pohřbít. Muly se nejprve zmocnila hysterie. Ale jak jí venkované postupně házeli půdu na hřbet, dostala nápad. Usmyslila si, že každou lopatu, která na ni dopadne, setřese a vystoupí na ni.

Otřes se a jdi výš.
Otřes se a jdi výš.
Otřes se a jdi výš, opakovala si mula pro sebe.

Oslice si přestala všímat bolestivých úderů půdy a kamení dopadajících na její hřbet, přestala sama sebe litovat a zaobírat se situací, která jí působila soužení. Přemohla paniku, vždy se otřásla a udělala krok vzhůru. Vrstva půdy pod kopyty se neustále zvyšovala.
Překvapení muži pochopili její strategii, což je povzbudilo v práci. Pomalu dospěli do okamžiku, kdy unavená a utrápená mula ze studny vyskočila.
Půda určená k zániku se změnila v prostředek záchrany, a to díky způsobu, jakým se k protivenství postavila.

Zdroj:  http://www.vira.cz/Texty/Clanky/Stara-oslice-pochopila-tajemstvi-preziti.html

Něco to stojí...

Něco to stojí...

Jsou dvě roviny. Ty, které stojí něco a které nestojí nic. Každá je správná. První rovina, kdy říkám, že něco stojí je ta, kdy musíme vynaložit určité úsilí, abychom si pak vychutnali ten nefalšovaný proud radosti, štěstí, Lásky, pokory, Pravdy... Sem se řadí účast např. na skautských závodech, táboře, výpravách, i schůzkách, oddílovkách. Zde je potřeba se postupně připravit (programem, splnit úkoly, nachystat veškeré věci...). Máme-li zájem mít dobrý program, něco se naučit..., musí nás to něco stát.  Kdyby nás to nic nestálo, nevážíme si toho, čeho jsme potom dosáhli. Např. úspěchu, radosti. Tyto pocity, hodnoty nebo cíle bychom se pro nás staly všedními, ale pokud nás něco stojí vážíme si jich mnohem, mnohem více. Tohle je určitě skautské – stále si vážit hodnot, které skauting nabízí a tyto hodnoty přenášet do svého života, konat a jednat podle nich.  Jestliže přijdou těžkosti, je tu možnost více vyvyšovat Pravdu, Lásku, kterou ctíme (máme ji ve skautském slibu) a vytrvat. Vytrvalost nás udržuje v kondici – duchovní, duševní. Asi si už domyslíte, že být v kondici je lepší. Zmůžeme více věcí, přeskočíme více překážek, vyřešíme více problémů anebo je vyřešíme za kratší dobu.

Druhá rovina která nic nestojí je ta, kde mohu něco ze sebe darovat druhým. Bez toho, aniž bych žádal něco nazpět. Udělat druhým radost, když jim chybí, darovat úsměv mrzoutovi, udržovat co nejlepší přátelské vztahy, umět odpouštět a podávat ruce, dávat Lásku tam kde chybí – skutkem, slovem..,

Nic to nestojí.