Něco to stojí...
Jsou dvě roviny. Ty, které stojí něco a které nestojí nic.
Každá je správná. První rovina, kdy říkám, že něco stojí je ta, kdy musíme
vynaložit určité úsilí, abychom si pak vychutnali ten nefalšovaný proud
radosti, štěstí, Lásky, pokory, Pravdy... Sem se řadí účast např. na skautských
závodech, táboře, výpravách, i schůzkách, oddílovkách. Zde je potřeba se
postupně připravit (programem, splnit úkoly, nachystat veškeré věci...).
Máme-li zájem mít dobrý program, něco se naučit..., musí nás to něco stát. Kdyby nás to nic nestálo, nevážíme si toho,
čeho jsme potom dosáhli. Např. úspěchu, radosti. Tyto pocity, hodnoty nebo cíle
bychom se pro nás staly všedními, ale pokud nás něco stojí vážíme si jich
mnohem, mnohem více. Tohle je určitě skautské – stále si vážit hodnot, které
skauting nabízí a tyto hodnoty přenášet do svého života, konat a jednat podle
nich. Jestliže přijdou těžkosti, je tu možnost
více vyvyšovat Pravdu, Lásku, kterou ctíme (máme ji ve skautském slibu) a
vytrvat. Vytrvalost nás udržuje v kondici – duchovní, duševní. Asi si už
domyslíte, že být v kondici je lepší. Zmůžeme více věcí, přeskočíme více
překážek, vyřešíme více problémů anebo je vyřešíme za kratší dobu.
Druhá rovina která nic nestojí je ta, kde mohu něco ze sebe darovat
druhým. Bez toho, aniž bych žádal něco nazpět. Udělat druhým radost, když jim
chybí, darovat úsměv mrzoutovi, udržovat co nejlepší přátelské vztahy, umět
odpouštět a podávat ruce, dávat Lásku tam kde chybí – skutkem, slovem..,
Nic to nestojí.
Žádné komentáře:
Okomentovat