Poděkování Svišťům, myšlenkou

V Olomouci 3. června 2015

Milí bratři a sestry z družiny Svišťů,

minulý víkend jste jistě pocítili obrovskou radost z vašeho úspěchu na Svojsíkově závodě. On to úspěch opravdu je. Za tímto úspěchem stojí ti, kteří vás vedli, pomáhali vám, ale hlavně vy sami. Bez vašeho snažení a chtění, by se zřejmě těžko dostavil dobrý výsledek a ta následující radost z úspěchu. Skautská družina je výjimečný tým, který se v mnohém odlišuje od ostatních skupin. Odlišuje se tím, že v družině je každý otevřen pro každého (pomoci mu, pokárat jej, nabídnout, rozdat se, podělit se, ukázat, naučit...). Ve skautské družině není každý jen sám pro sebe. Ukázat smysl a význam družiny nám pomůže náš skautský šátek, který má tři cípy.

Zkus podržet skautský šátek tak, aby byl v horizontální rovině – bez pomoci někoho dalšího se neobejdeš, nemůžeš na to být sám. Šátek třemi cípy symbolizuje tři základní principy i tři mohutnosti duše (rozum, vůle, cit). A když se vše skloubí v jedno vzniká tým. Náš skautský tým je také odlišný tím, že vyznává skautské ideály. Jsou to hodnoty, které nám ukazují správný směr a posunují dál. Chůze po této skautské stezce znamená i rozhodnutí. Jestliže se umíš pro něco dobrého rozhodnout, co tě posunuje dál, dává ti to motivaci jak na sobě pracovat, sloužit druhým. Pravděpodobně prožiješ dobrý život.

Základním předpokladem pro dobré fungování skautské družiny je přátelský vztah. Tím, že se jeden druhému snažíme být dobrými přáteli, upevňujeme v družině dobrého ducha, který všechny motivuje k tomu, aby byli aktivní, chodili do skautu rádi, plnili své skautské povinnosti atd. Je občas smutné vidět, že dnešní přátelské vztahy ale bývají povrchní, protože jim věnujeme příliš málo času, pozornosti, energie a zájmu. Často totiž prohrávají svůj zápas s honbou za penězi, za kariérou, blahobytem a konzumem. Vlastní zájmy stavíme nad ně. Skautský čas je časem, který když prožíváte aktivně, mnoho získáte a nic neztratíte. Získáte dobré přátele, naučíte se odříkat, nebýt jen sám pro sebe, ale pro druhé, naučíte se mnoho dovedností a dáte slib, který vás bude provázet celým vašim životem. Plnění skautského slibu není jednoduché, ale otevře vám oči a vaše srdce světu dokořán. Pomůže vám naplňovat jedno skautské motto: „Tvoříme lepší svět“.

Existují určitá rozhodnutí, která jednou učiníme, a pak už nejdou opravit. Promarnit život v práci, díky níž se vám scvrkne duše, není jedním z nich. Využijte svého nadání. Následujte své srdce a buďte dobrý tým i přes všechny překážky... Stojí to za to. Svojsíkův závod a váš výsledek je toho všeho důkazem!

Milí bratři a sestry: Tuláku, Liško, Kořínku, Šimone, Žížo, Marku, Liny, Kovaříku; ze srdce vám gratuluji k vašemu úžasnému úspěchu. Děkuji za vzornou reprezentaci oddílu, za tu dřinu, čas, energii, kterou jste do příprav každý vložili. A? Stálo to za to :). Jste skvělý tým.

Stará oslice ve studni

Jeden venkovan měl starou mulu. V nestřeženém okamžiku spadla na statku do staré studny. Venkovan zaslechl řehtání zvířete a běžel se k studně podívat. Bylo mu líto, v jaké situaci se jeho věrný služebník ocitl, ale když si promyslel všechny možnosti, došel k závěru, že oslici není možné zachránit, a bude lepší ji ve studně nechat.

Muž svolal sousedy, vyprávěl jim, co se stalo.
Aby ukončil utrpení zvířete, požádal je, aby mu pomohli zvíře pohřbít. Muly se nejprve zmocnila hysterie. Ale jak jí venkované postupně házeli půdu na hřbet, dostala nápad. Usmyslila si, že každou lopatu, která na ni dopadne, setřese a vystoupí na ni.

Otřes se a jdi výš.
Otřes se a jdi výš.
Otřes se a jdi výš, opakovala si mula pro sebe.

Oslice si přestala všímat bolestivých úderů půdy a kamení dopadajících na její hřbet, přestala sama sebe litovat a zaobírat se situací, která jí působila soužení. Přemohla paniku, vždy se otřásla a udělala krok vzhůru. Vrstva půdy pod kopyty se neustále zvyšovala.
Překvapení muži pochopili její strategii, což je povzbudilo v práci. Pomalu dospěli do okamžiku, kdy unavená a utrápená mula ze studny vyskočila.
Půda určená k zániku se změnila v prostředek záchrany, a to díky způsobu, jakým se k protivenství postavila.

Zdroj:  http://www.vira.cz/Texty/Clanky/Stara-oslice-pochopila-tajemstvi-preziti.html

Něco to stojí...

Něco to stojí...

Jsou dvě roviny. Ty, které stojí něco a které nestojí nic. Každá je správná. První rovina, kdy říkám, že něco stojí je ta, kdy musíme vynaložit určité úsilí, abychom si pak vychutnali ten nefalšovaný proud radosti, štěstí, Lásky, pokory, Pravdy... Sem se řadí účast např. na skautských závodech, táboře, výpravách, i schůzkách, oddílovkách. Zde je potřeba se postupně připravit (programem, splnit úkoly, nachystat veškeré věci...). Máme-li zájem mít dobrý program, něco se naučit..., musí nás to něco stát.  Kdyby nás to nic nestálo, nevážíme si toho, čeho jsme potom dosáhli. Např. úspěchu, radosti. Tyto pocity, hodnoty nebo cíle bychom se pro nás staly všedními, ale pokud nás něco stojí vážíme si jich mnohem, mnohem více. Tohle je určitě skautské – stále si vážit hodnot, které skauting nabízí a tyto hodnoty přenášet do svého života, konat a jednat podle nich.  Jestliže přijdou těžkosti, je tu možnost více vyvyšovat Pravdu, Lásku, kterou ctíme (máme ji ve skautském slibu) a vytrvat. Vytrvalost nás udržuje v kondici – duchovní, duševní. Asi si už domyslíte, že být v kondici je lepší. Zmůžeme více věcí, přeskočíme více překážek, vyřešíme více problémů anebo je vyřešíme za kratší dobu.

Druhá rovina která nic nestojí je ta, kde mohu něco ze sebe darovat druhým. Bez toho, aniž bych žádal něco nazpět. Udělat druhým radost, když jim chybí, darovat úsměv mrzoutovi, udržovat co nejlepší přátelské vztahy, umět odpouštět a podávat ruce, dávat Lásku tam kde chybí – skutkem, slovem..,

Nic to nestojí.

Vzdát se svého cíle? Blbost.

Každého z nás asi potká v životě nějaké překvapení, situace, kterou budu muset za prvé nějak vyřešit, za druhé hledat způsoby řešení za třetí neřešit a vzdát to. Můžete si milí bratři odpovědět, která možnost je vám vlastní. Jestli ale odpovíte, že je vám nejvíce vlastní ta třetí, tak je to špatně. Naše životní cíle žádají denodenní rozhodnutí, řešení, hledání způsobů, i když se nám to zdá být v tom momentě, kdy má přijít zlom tedy řešení, velmi těžké.

K cíli vede mnoho cest, ale ta která nevede, je vzdát to, beznaděj.

Včera jsem si na jedné nástěnce přečetla velmi hezký výrok: „Vzdát se svého cíle kvůli jedné porážce, je jako rozřezat zbylé tři pneumatiky, protože jste jednu píchli.“

A mít nějaký cíl, to znamená, že nemáme absenci (nepřítomnost) ideje (vzorů, cílů), které jsme zasvětili svou práci i celý svůj život.

Žít přítomnost

Tohle bylo včerejší téma, které jsem si vyslechla od řeholní sestry. Milí bratři a sestry, týká se to každého z nás. Protože jen přítomnost jsme schopni žít, do minulosti se vrátit nelze a budoucnost nám nikdo neodhalí. Ani věštci, horoskopy a podobné kraviny. Tomu se vůbec nedá věřit, tomu věří jen blázen, který nemá v životě své pevné body, o které se může opřít, na které se může spolehnout, které Tě nezklamnou...

Žít přítomnost to je projevit svou lidskou svobodu tady a teď. Každý se cítí rád svobodný a přítomnost je možnost jak svou svobodu denně projevit, vychutnat si okamžiky, být šťastnější. Do té přítomné svobody patří naše dobrá vůle – skutky, které činíme, slova, které vyslovujeme. Podle toho s jakým přesvědčením vykonáme skutky, které slova použijeme, tak nám bude. Budeme šťastnější nebo smutnější.

Abychom mohli žít přítomnost je důležité nepřidávat do dnešního dne trápení zítřka či promítat trápení z minulosti.

Jako skauti můžeme skrze skautské zákony, ideály konat v přítomnosti krásné věci a mít život mnohem kvalitnější. Jen se o to snažit. Ne nadarmo plníte mnozí z vás Modrý život, odborku dobrých skutků. Život je neustálé začínání, trénink, zdokonalování...na věčnost.

Daruj úsměv, patnáct minut svého času,
svou trpělivost, vyslechni, vyslov díky,
uznání, soucit, pochopení...
Už teď!

Neplánuj si (jen) co vykonáš "až jednou"
neobracej se k tomu, co bylo kdysi...

Jedině "teď" vytvořené hodnoty
mají totiž věčnou hodnotu.

*Kurzivou, Zdroj:vira.cz

Myšlenky

Někdo říká, že nechce nic zase slyšet o hodnotách, jak má žít, co má dělat, nepotřebuje nic...  A já si myslím, že tohle lidé potřebují slyšet často, vysvětlovat, aby vnímali. Poněvadž, když se podíváte kolem sebe, jistě víte o problémech v rodině, s kamarády, u sebe... Nikde to není úplně dokonalé. O tu dokonalost, se musíme snažit. Myslím si, že je stále na čem pracovat a to je úkol doživotní.Věřím, že moudra, zamyšlení, víra... Nám mohou pomáhat na cestě, která směřuje vyšším cílům.

Dneska jsem si na jedné nástěnce opět přečetla pěkné slova:

Povinnost bez lásky činí mrzutým.
Zodpovědnost bez lásky činí bezohledným.
Spravedlnost bez lásky činí tvrdým
Pravda bez lásky činí kritickým.
Výchova bez lásky činí rozporuplným.
Chytrost bez lásky činí vychytralým.
Laskavost bez lásky činí pokryteckým.
Pořádek bez lásky činí malicherným.
Znalost věcí bez lásky činí neústupným.
Čest bez lásky činí pyšným.
Moc bez lásky činí násilnickým.
Vlastnictví bez lásky činí lakotným.
Víra v cokoli bez lásky činí fanatickým.

Život bez lásky je nesmysl.

Ale život v lásce je radost a štěstí.

(něco od Lao-tse  a něco navíc od n.n.)

Zamyšlení pro Tebe: Být věrný a oddaný vyžaduje kus odvahy a pevnou vůli. Chce to cvik, ale také touhu. Pokud víš, že to, co děláš, je správné, pomáháš tím ostatním, učíš sám sebe, měníš svět v lepší svými skutky, máš tam přátele, kamarády… Je tvá činnost plodná a požehnaná.

Druhý skautský zákon znamená také být věrný a oddaný svým přátelům, svým bližním, družině, oddílu. Je to věrnost i Nejvyšší Pravdě. Znamená to být i hrdina v boji při obraně dobra (zastání se, umět říci ne špatným věcem, respekt k druhým…).

 Je to jako v tom příběhu. Tvé překotné rozhodnutí (zláká Tě jiná představa, možnosti, které jsou jen dočasné a ty si to v tom okamžiku neuvědomuješ nebo uvědomuješ a vzdáš se toho, co děláš léta) může znamenat rozpad soudržnosti např. ve skupině, oddíle, družině. Vytratí se smysl dobrého konání… Začti se do příběhu:

Byla jednou jedna mladá rostlinka. Vypadalo to, že z ní jednou vyroste velký strom. Měla přesně čtyři lístky. Čtyři krásné listy, které se třpytily v ranní rose a v slunečních paprscích.  Ty čtyři lístky spolu dobře vycházely a často si spolu povídaly. Jednou se ten největší a nejkrásnější z nich (byl tak trochu „mluvčím“ skupiny) rozhodl, že mu voda vadí a že se musí před ní chránit.  Zbylé tři listy nechtěly odporovat a byly tak hloupé, že se bez rozvahy podřídily svému kamarádovi. Zavedly si důmyslný systém deštníku: Když bylo hezky, deštník se zavřel. A když hrozil déšť, deštník se rozevřel. Bohužel, malý ubohý stromeček začal bez deště chřadnout, až uschl.

Jak to máš?:

Jsem ochoten pro svoje přesvědčení snášet nepříjemnosti od ostatních? Nestydím se občas mezi ostatními za svoje ideály, za to, že jsem skaut? Stydím se nosit skautský kroj? Neposmívám se těm, kteří mají své náboženské nebo jiné přesvědčení? Jak je to s mojí věrností kamarádům a přátelům? Nepodléhám deformovanému veřejnému mínění, podporovanému sdělovacími prostředky? Jsem ochoten znovu a znovu se nasazovat pro práci v družině, oddíle, středisku či jinde i když se mi momentálně nedaří?

Nejkrásnější slova, které vystihují druhý skautský zákon jsou:

„Kdo je věrný v maličkosti, je věrný i ve velké věci.“ (Lk 16,10)

To, co děláš, může být malá věc a malé i tvé srdce;
anebo to může být velká věc a velké i tvé srdce;
Můžeš dělat velké činy s malým srdcem
i maličkosti s velkým srdcem.

Dělej celým srdcem ty nejmenší věci, které děláš.
Někdy je snadné být věrný ve velkých věcech,
ale těžší zůstat věrný v maličkostech.

 Úkol: Sepiš si na papír, kterým hodnotám (a proč jsou pro Tebe důležité) chceš být oddaný celý život. Přines svůj list na schůzku 5.2, kde se o tom pobavíme.

Nestačí být, ale žít

Měla jsem opět příležitost si na vlastní kůži zažít, jaké je to být skautem v akci. Chci o tom napsat, cítím totiž, že jde o pozitivních výchovných aspektech slyšet méně. V oddíle nám řada skautů, vlčat, které jsem vedla, a bylo jim teprve sedm, devět, dvanáct…dospělo. Myslím si, že můžu o nich říci, že opravdu dospěli. Podle mně se snaží o smysl pro zodpovědnost, hledání vyšších cílů, které nejsou omotány v žádném případě omotány dnešním hyperkonzumismem.Osobně si myslím, že bych jejich činnost mohla ztotožnit tímto citátem: Přijímání naplňuje ruce, dávání naplňuje srdce. S.M.

Letošní karneval toho byl zdárným příkladem. Přípravy na karneval byly připravovány předem. Připravovali jsme to, co se připravit dalo. Jenže největší přípravy vrcholily v den konání karnevalu. Dá se říci, že vrcholily za pět minut dvanáct. Říkali jsme si, že je to naše klasika. Ono totiž nešlo sál nachystat den předem, jelikož se v sále hrálo divadlo.

Pro mě pozitivní skutečností byl zápal do příprav. Ani jsme si nemuseli říkat, kdo co má dělat. Každý se chopil díla a po poledni byla práce hotova. Pro mě je to neuvěřitelné. Naše skautská skupina funguje. V naší skupině totiž funguje komunikace, smysl pro zodpovědnost, laskavost, ochotu a též obětavost. Dovedeme se i pokárat, též i odpustit a snažit se být vůči ostatním ohleduplní. Jistě nabývat takovou skutečnost není jednoduché. Důležité je vědět, že pokud člověk žije, nejenom je; tak to jde mnohem snadněji.

Jsem velmi hrdá na všechny, kteří ve skautu dospěli a pracují pro skautské ideály. Práce pro skautské ideály to znamená pracovat pro svět, jeho lepší tvář

Samozřejmost?

Dnešní doba, o které se píše jako spíše o době, kdy je vše dovoleno, máme tisíceré možnosti, jsme svobodní a díky svobodě si můžem dovolit mnoho, nikdo nám nemůže kecat do života, hledáme svůj individualismus, který se snažíme upřednostňovat, kde to jde... Tak vidím i dnešní dobu já. Nevím, zda v době dřívější bylo lépe, to nevím. Jen si myslím, že slovo a význam slova samozřejmost, byla brána jinak. Dneska nám prostě autobusy jezdí každou hodinu a když má pár minut zpoždění, už někdo v davu čekajících hudruje. Máme léky, které nás kurýrují a docela dobře, hudrujeme na jejich drahost. Velké procento z nás má kde spát, má postel, ale když nám vypnou přívod tepla nebo zdraží hudrujeme... Když do autobusu nastoupí starší člověk, všichni sedí a rači se nekoukají, raději mají klapky na očích a sluchátka v uších, je tedy samozřejmostí, že nepouštět lidi sednout, je samozřejmostí, že jsou plné obchody jídla a vyhazují se, když jim projde doba spotřeby a neprodají se.
Mám dojem, že dneska žijeme v době samozřejmosti, bez toho aniž bysme přemýšleli jak to dříve bylo a došla nám na mysl vděčnost. Myslím si, že lidé, kteří jsou vděční, umí děkovat i za nepříjemnosti, jsou radostnější, šťastnější. Bereš-li život jako samozřejmost, vytrácí se ti jeho smysl. Obsah života ti pak zahaluje nuda. Nebo?
Jistě je lepší děkovat, všímat si i malých věcí, objevíš tak mnoho důvodů ke spokojenosti.
 Možná je těžké začít, ale není možné se rozhodnout pro něco, co vůbec neznáš. A proto je fajn, že ve skautu se seznamuješ s věcmi, situacemi, které náš život rozhodně obohacují a učí nás. Má smysl člověka seznamovat s hodnotami, které mohou změnit svět. Tedy naše víra v nich a činy. Opustila bych dnešní moderní teorie jako např. nechci ovlivňovat, nechci předepisovat co si má druhý myslet, v co má věřit... Ať se svobodně později rozhodne. Máme svobodu.
Četla jsem, že odpověď na takové závěry je ta, že takto se člověk svobodně nerozhodne, protože si neudělá zkušenost. Svoboda tím nebude omezena, ale je potřeba něco zažít. Člověk se umí vrátit nebo odvrátit i po letech.

"Hledíš-li na svůj život s vděčností, temnoty se rozjasní a hořkost dostane jinou chuť. Vděčnost Tě bude chránit před malomyslností a zahořklostí." Anselm Gruen

Příběh pro skauty: Kde se země dotýká nebe (Skaut je pravdomluvný)

Kde se země dotýká nebe 

Na stránkách staré knihy z klášterní knihovny četli dva mniši, že existuje místo na

konci světa, kde se země dotýká nebe. Rozhodli se, že půjdou a najdou to místo. Slíbili

si, že se nevrátí zpátky, dokud ho nenaleznou.

Prochodili celý svět, vyvázli z mnoha nebezpečí, vydrželi mnohé útrapy a odříkání,

které přineslo putování do všech koutů, na všechny strany země. Setkávali se také

s množstvím pokušení, která se je snažila svést z cesty. Všechno překonali.

Věděli, že na místě, které hledají, mají najít bránu: Až zabuší, stanou stanou tváří

v tvář Bohu.

Tu bránu nakonec nalezli.

Neztráceli čas a se srdcem až v hrdle zabouchali.

Brána se pomalu otevřela. Oba mniši rozechvěle vstoupili a… ocitli se ve svém

klášteře.

Zamyšlení pro Tebe:

Přečti si příběh a zamysli se nad hodnotou Pravdy. Pravda je velmi důležitá hodnota, která neznamená jen to, že nelžeme a také že někoho učiníme zcela průhledným. Pravdivé mluvení také neznamená, že pro svůj osobní zisk prozradíme nějaké záměry, závěry, abysme se stali oblíbenějšími. Pravdu mluvit neznamená to, že budeme šířit informce, které někoho mohou ohrozit. Příkladem jsou rodiny, které za druhé světové války ukrývali příslušníky židovské národnosti. Šířit pravdu je velmi obtížné, zejména sám k sobě. V sobě ač chceme nebo nechceme, bojujeme se svým falešným já.  I když v hloubi srdce moc dobře víme, co je pravda a co je lež. Občas lžeme všichni, abysme se vyhnuli bolesti, hubování, nepříjemnostem, ale upřímně přiznat pravdu, to chce velký trénink. Šířit pravdu znamená i lidi milovat. Protože, jen v pravdě lidi milujeme. Chceme pro ně dobro, aby se jim nic nestalo, chceme je potěšit, rozradostnit. To znamená nelhat jim, protože to myslím upřímně, jak to cítím. Nelžu lidem.

Pravda sama o sobě je pod tíhou našich emocí (city, nálady...) které se denně mění. Mnohdy pravda záleží na tom, jak jsem se vyspal, jaký byl můj předchozí den, jakou známku jsem ve škole dostal/a, jak se ke mně chovají rodiče, sourozenci, kamarádi, řeším problém. A v tom je oříšek. Je dobré mít na paměti, že tohle lze vylepšit tím, že budu vědět, že bysme měli uvažovat v rysech milujícího člověka. Jen tak budeme vědět, že je lepší šířit Dobro než zlo a že je mnohem lepší jednat pozitivně, protože i druzí tak se mnou budou jednat. Nejednat jen pod tíhou svých emocí.

První zákon anglických skautů zní: „Je ctí skauta, je-li mu důvěřováno.“

Pro shrnutí:

I přes úskalí Pravdy, pravdivosti, máme mít na zřeteli, že Pravda a pravdivost je velmi důležitá. My jsme v rámci skautského slibu slíbili, že se budeme o Pravdu zasazovat. Ve svém myšlení, přístupu ke světu, v rodině, ve vztazích,v hnutí... V každém zraje semínko Pravdy. Má-li tak důležité semínko přežít, musíme se starat. Dá to sice práci, ale stojí to za to!!

Úkol:

14 dní rozšiřuj Pravdu a Lásku.  Buď vůči ostatním příjemnější, radostnější. Nelži... Možná se budou dít malé zázraky.

Moje osobní zrcadlo:

Říkám vždy jen to, o čem vím, že je pravdivé? Snažím se v životě skutečnou pravdu
poznávat? Jsem poctivý a čestný při jakékoli práci i zábavě? Nedělám ze sebe před
ostatními někoho, kým nejsem? Nepřetvařuji se, abych oklamal? Plním dané sliby?
Uvádím pravé údaje? Nepřivlastním si občas maličkosti, které mně nepatří? Nebo
snad i větší hodnoty? Vracím půjčené věci? Je na mě spolehnutí? Jsem odpovědný
nebo spíš lehkomyslný?  

Hladovíme?

Dneska mě rozesmutnily slova, které jsem slyšela v rámci zpráv ze světa. A jaké to byly slova? Že některé matky nemají co dát svým dětem jíst! Ale i takové matky, byly povbuzeny, aby svým dětem dávaly alespoň slovo, slova víry, protože nejen chlebem živ je člověk! Bylo to krásné.
 Rozesmutnilo mě to z důvodu toho, že jsou mezi námi matky, které děti milují a nemají jim co dát jíst a jsou mezi námi matky, které mají děti, ale jídlo, věci jim berou, aby se najedly a také prodaly a měly na své blbosti. Myslím to vážně. Příklady v okolí jsou.
Věřím, že i my jsme na tom někdy špatně. Jídlo vyhodíme a na druhé straně planety někdo pláče, protože nemá ždibeček jídla, které potřebuje také k přežití, do úst. Věřím, že chudí lidé se mnohdy dokážu chovat lépe než lidé žijící v hojnosti. Znám z vyprávění jedné ženy, které zažila chudobu na vlastní oči a ví, jak se tam lidí chovali. Mnohem srdečněji než my.

K přežití potřebujeme jídlo, to je jasné, ale i Lásku. Láska je starostlivá. Láska je výzva a jen v Lásce přežijeme. Láska dokáže dělat dobré skutky, Láska vychází ze srdce. Následovat srdce je náročné, ale za to je  srdceplné schopností a dovedností, snů, které mohou naplňovat váš život, život šťastný.

"Nejprve je třeba, abyste rozuměli tomu, že vaše srdce následuje vaše investice. Kamkoliv vkládáte svůj čas, peníze a energii, tam se také bude orientovat vaše srdce. Takto to funguje ve vztazích mezi lidmi. Jestliže mi to někde skřípe, může to být tím, že jsem včera přestala investovat."(Zdroj textu  v úvozovkách kniha Výzva lásky).
Srdce rozdmíchává život... Proto, chci-li zlepšit, sebe, mám:

1. Sledovat své srdce: vědomí, kde se mé srdce nachází, čím je zaujaté.
2. Střežito své srdce: jestliže se něco nezdravého pokouší vaše srdce, je vaší zodpovědností, abyste je před tímto pokušením střežili a chránili. Srdce je život a z něj vyvěrají prameny života.
3. Zaměřit svo srdce: "Hledejte to, co je nad vámi." (Ko 3,1) Znamená to, aměřit srdce na dobré věci, trvalé, nikoliv dočasné, pomíjívé, dočasně přinášející uspokojení. Spíše na to, co je trvalé, dělám to dlouho (činnost...)a mám tam prostor se rozvíjet.
4. Investujte své srdce: nečekehte na to, až ucítíte, že děláte to, co je správné. Na nic nečekat a jednat. Začněte investovat tam, kde předpokládáte, že by vaše srdce mělo být.
(Zdroj textu v kurzívě kniha Výzva lásky).

Slupky mého štěstí

Slupka obaluje jádro. Podle toho jakou má slupka tloušťku, tak lze vidět do jádra a naopak. Věřím, že každý jsme slupkou obalen a ta slupka, podle toho jaká je, jak vypadá, je výsledkem našeho (blaho)bytí žití. Už si nemyslím, že je dobré být tou tlustou slupkou, přes kterou je těžké se dostat k jádru. Nemyslím si, že je dobré být obalen slupkou, která brání v otevření mého jádra, tedy srdce, dokořán. Naše nynější kultura nás učí zahalovat se do slupek štěstí - majetek, touha po moci, lakota, nelaskavost, nedobrovolnictví (vše jen za peníze),  přílišný individualismus (ve školách v práci), suverénnost,  i do určitého životního standardu! Jsou to vlastně hezké slupky štěstí? Osobně si myslím že ne. Takové slupky nám brání se rozvinout do krásné bytosti (každý jsme ji), pro nichž je přirozené být potřebný - dobrovolně pomáhat, nosit slunce či úsměv tam, kde je třeba bez ohledu na vyznání, národnost, rasu, sociální třídu... Být pohotový k potřebám druhým, reagovat co nejvíce kladně bez urážek, hněvu. Umět se omlouvat, potěšit slovem, usilovat o ideály, které nás provází po dobré cestě a přinášet je tam, kde scházejí. Být světlem i vzorem pro druhé.
Ráda bych, aby slupky mého štěstí neobsahovaly složky sobectví, hněvu, lakoty, neochoty, bezideálnosti, tuctovosti, kopírování vzorů, které jsou možná in pro svět bez pevných ideálů, ale ne třeba pro skauta....
Slupky mého štěstí nemají znesvobodňovat vstup do nejhlubší dimenze mého života.

Ve skupině se to lépe táhne

Měla jsem možnost si ověřit, že skautské společenství má opravdu smysl. A taky jsem si to v pozitivním slova smyslu ověřila. Život ve skupině je zcela jiný než v rodině. Neplatí zde přemrštěnost, která mění hranice. Život ve skautském oddíle je mnoharozměrný a jeho smyslem je pomáhat ve výchově. Skautskou partu tvoří mladí lidé, kteří spolu spolupracují, prožívají své životní příběhy, učí se, krotí se, rostou v duchu atd... Myslím si, že skautská výchova má i pro 21. století smysl a ne malý. Mnoho dětí, mladých by ji potřebovalo... Jistě to chce dobré vedení, ale tématem tohoto krátkého příspšvku je říci, že mnoho dětí prožívá v rodině přemrštěnost a život jim tak nějak v něčem uniká.  "Rodiče dělají z dětí zbytečně neschopné chudáky, největší nešvar je v posluhování" tvrdí Vlasta Hillebrandová, ředitelka první Montessori školky v ČR. (zdroj citace PDČ)

Přemrštěnost? Sem patří nevhodné způsoby výchovy. Inu..

"Tak například přehnaná zdvořilost se stává pochlebováním, přemrštěné komplimenty ústí v podlézavost, z líčení vlastních zásluh je rázem hloupé chvástání. Z preciznosti se může stát puntičkářství, ctnost střídmosti se může proměnit v lakotu a nadměrné ochraňování dítěte může být po čase vnímáno jako dusivý příkrov.

Právě cit pro pravou míru oddělí odvahu od neopatrnosti a dokáže rozlišit, kdy je správné dítěti vyhovět, a kdy by to znamenalo kazit je, kdy je třeba být mu nablízku, a kdy už je to vlezlost a dotěrnost. Když je člověk „až příliš“ dobrý, tušíme, že něco není v pořádku, že opravdu dobrý asi nebude. Neuměřenost je jako falešný tón. Hned poznáme, že tady něco neladí, že bychom měli zbystřit a mít se na pozoru." (kniha Maminky, které příliš milují)

Nejen zbystřit či zaměřit se na děti, ale právě na sebe samotné! V tom je ten výchovný vtip.

Závěrem bych dodala, že naše motivační heslo pro letošní skautský rok 2014/2015 je: "Jde to i jinak."

Srdce v novém roce

Především střez a chraň své srdce, vždyť z něho vychází život. (Přís 4,23)

Nový rok přináší mnohým různá předsevzetí. Nemyslím si, že je to špatně, ale mnohé předsevzetí jsou tak laciná. A čím lacinější tím lépe se dají dodržet, alespoň na chvíli ano. Potom nastupuje vůle, trpělivost, zda v tom budu pokračovat dál. A co když si pro letošek dáme jiné předsevzetí. Mnohem

složitější, vyžadující odhodlání, kontrolu a chuť denně začínat, když padnu...

Jedná se o očistu srdce. Srdce je středem naší tajemství bytosti a je to místo, které je schopno komunikovat s Nejvyšší Pravdou nebo Bohem. A tak kde jinde než v novém roce začít než v srdci.

"V srdci se spojuje mysl, vůli a cit v celistvý způsob žití, kdy nám umožňuje myslet, toužit a cítit jako neporušená osobnost. Bez této jednoty se budeme snažit hledat poznání bez citu nebo budeme zdůrazňovat emoce bez reflexivního uvažování. Oba tyto postoje podávají falešný obraz skutečnost"

Srdce vyjadřuje naše nitro. V srdci se ukládají naše přání, tužby, potřeby jak ty špatné, neuspořádané tak ty dobré, uspořádané, krásné.  Vše se v srdci hromadí, ale srdce tohle potřebuje i ventilovat ven, není přece nafukovací a tak používá další pomocníky - ústa. Ústy odchází to, čím srdce prýští, přeteká. Letošní předsevzetí by mohlo být o tom, že budeme poznávat své srdce a tím své touhy, potřeby, upevňovat vůli... A nejen poznávat, ale hlavně očišťovat. Důležitou úlohu hraje vůle, ta nám totiž umožnuje kontrolovat naše emoce, slova.. Je to hnací lidská síla, kterou lze ovládat a která tedy dokáže kontrolovat.

"Práce na tom, jak mluvíme", se proto nemůže omezovat jen na kontrolu vnějšího projevu. Protože nevyjádříme-li svůj svět tužeb, pocitů a emocí prostřednictvím slov, ony si najdou jinou únikovou cestu, třeba v nekontrolovatelných gestech, v chování nebo závislostech. Přístupovou cestou k očišťování slov je očišťování srdce."

Naše srdce ale nelze ztotožňovat s emocí, citem a vůlí, to vše je v srdci totiž obsaženo. Všechno je zde v rovnováze. 

Slova B. Pascala jsou výrazem toho, že srdce je zdrojem intuice, tedy šestého smyslu o němž samotný rozum ani samotná mysl (pokud tímto způsobem řídím svůj život) nemá ponětí: "Srdce má své důvody, o kterých rozum vůbec neví."

Nše cesta ke zlepšení vede přes srdce, to nám ukazuje cestu i skutečnost, kterou je potřeba zlepšit.

 A co musíš proto udělat? Naslouchat svému srdci.

"text v úvozovkách, zdroj z webu www.vira.cz"