Advent - přítomnost, přechod

První neděle adventní. Způsob jak se zamyslet, jak přemýšlet a jak číst mezi řádky. Třeba tento text...
Adventus znamená příchod, přítomnost. Obě slova vnímám v našem světě, životě za důležité. V adventu čekám na příchod Toho, jenž se za nás obětoval, ale jako malé dítě narozené v jeslích  se před člověkem sklonil. Ukázal nám svou prostotu - narodil se v chlévě na seně, narodil se maličký a svou něžností přitahoval lidi. Tak dobrotivý byl. A já tomu věřím... Tak on přišel a je tu s námi pořád.
Někdo očekává Štědrý den, rodinnou pohodu, dárky, návštěvy, cukroví, pohádky... Stačí nám to k tomu očekávání? Není v tomto všem cosi levného? Nelze očekávat více? Vždy to jde...   Musíme začít v přítomnosti. Tam, kde jsem, kam jdu, můžu šířit dobro, pokoj Lásku... Jedna krásná věta, kterou si nikdo nevymyslel, ale byla řečena zní: „Kdo má dvoje šaty, ať se rozdělí s tím, kdo nemá žádné. A kdo má něco k jídlu, ať jedná stejně“ (Lk 3,11). Je to možné i v našem životě. V přítomnosti se dělit o to, co umím, co mám, sloužit Dobru, obětovat se... A to je mnohem víc, než čekat jen Štědrý sen s rodinnou pohodou, dobrým jídlem, dárkem... To je příchod změny v nás v naší přítomnosti. O tom ten advent vůbec je.

Advent

Už se to na nás valí. Výkladní skříně vánočně nazdobené. V říjnu prodej čokoládových mikulášů a televize plná reklam na výhodné dárky k Vánocům. Letáky na sbírky v tramvajích, novinách, televizi... Akční letáky plné slev na to skvělé zboží, ze kterého musí něco koupit, abyste upekli nebo využili levnou ale přeci skvělou instant volbu, také abyste udělali dětem radost krásným plastovým dárkem, který nejlépe je z Číny, vrčí, šumí, skřehotá... Tomu se říká hyperkonzumní doba předvánoční, tedy adventní.
A není to náhodou jinak? Určitě je, jen je těžké se k tomu pořádně přiblížit. Máme přece tolik jiných lákadel, která nás utvrzují v jakési nevědomosti o pravých hodnotách. Hodnoty nám naoví že nepotřeujeme vidět dva měsíce předem vánoční výzdobu, mikuláše z čokolády v supermrketech, televizní tioy na dárky atd.

Prožít advent, tedy očekávání můžu zcela jinak... V adventu vyhlížím to, co mě může proměnit ještě v lepšího člověka než dosud jsem.  V adventu se dá žit heslem: "Když málo znamená mnoho". Můžu udělat malou radot a oro někoho bude velká, mlžu udělat maličkost a někomu tím rozzářit den, týden a bude to věc velká...

Jak prožít advent?

JEN PRO DNEŠEK  SE BUDU SNAŽIT PROŽÍT DEN, ANIŽ BYCH CHTĚL VYŘEŠIT PROBLÉM CELÉHO SVÉHO ŽIVOTA

Co všechno na mě dnes čeká! Před svými problémy dnes nebudu uhýbat, nebudu klesat na mysli, budu jim hledět do očí.


 JEN PRO DNEŠEK NEBUDU NIKOHO KRITIZOVAT A NAPRAVOVAT
Jsem především zodpovědný sám za sebe, ne za druhé. Měl bych tedy především sám na sobě vidět všechno to dobré, ale i zlé.

JEN PRO DNEŠEK BUDU ŽÍT Z JISTOTY, ŽE JSEM STVOŘEN PRO ŠTĚSTÍ

 Jsme pyšní na to, co jsme a co chceme. Naše zacpané uši ale musíme pročistit, abychom slyšeli, k čemu jsme povoláni, odvalit kámen z našich srdcí...

JEN PRO DNEŠEK VĚNUJI ALESPOŇ DESET MINUT DOBRÉ ČETBĚ

Dobrá četba je pro život duše stejně důležitá a nutná jako dobrá výživa pro život těla. „Čtěte málo ale dobře!“

JEN PRO DNEŠEK CHCI POZNÁVAT PLÁN, KTERÝ SE MNOU MÁ VYŠŠÍ MOUDROST

JEN PRO DNEŠEK SE PŘIZPŮSOBÍM OKOLNOSTEM, ANIŽ BYCH CHTĚL OKOLNOSTI PŘIZPŮSOBIT MÝM PŘÁNÍM

Domnívám-li se, že lidé se vždy musí přizpůsobit mně, promeškám mnohé cenné hodnoty pro svůj život. Něco velmi důležitého mi může být darováno právě v lidech, kteří jsou mi málo sympatičtí.


 JEN PRO DNEŠEK CHCI KONAT DOBRO
Konání dobra vyvěrá z vyšší Dobroty. Nemusím konat nemožné, mohu činit jen to, co je v mých lidských silách. Jeho dobrota totiž chce působit i skrze mne. Vykonám pouze to, co je možné, a vše ostatní ponechám Vyšší moudrosti.

 JEN PRO DNEŠEK VYKONÁM DOBRÝ SKUTEK A NEBUDU O TOM NIKOMU VYPRAVOVAT.

JEN PRO DNEŠEK NEBUDU MÍT STRACH

Nebudu mít strach radovat se ze všeho, co je krásné, a budu věřit v dobrotu. Nebudu mít strach před tím, co mě jednou může potkat. Jak mohu žít tak, aby v mém okolí přibylo trochu dobra?

Hezký advent...

Zdroj Jak prožít advent www.vira.cz

Instant?

Opět podnětem k napsání tohohoto příspěvku mi dal před nedávnem okamžik v obchodě. Šla jsem k moukám, stála jsem tam chvíli a vybírala, kterou vezmu. Za moment se tam objevil mladý pár. Odhaduji jim do 24 let. Stoupli si vedle mě a obhlíželi regál nad moukami. A co tam bylo? Krabice plné prášků. A když do těch prášků namícháte jen vodu, vejce, vznikne vám buchta. Už se nehledí na to ostatní co je v prášku, hlavně, že vznikne buchta, které se může říci, že je mňam. Říká se tomu instant. Tento mladý pár si obhlédnul krabici s perníkem a komentovali to: „Tak toto vezmeme, to bude dobré a když to bude dobré, vezmeme pak zase.“ Mně zamrazilo. Říkala jsem si v duchu, jak je mým možná pitomým zvykem: „Proč tito dva mladí lidé mrhají penězi za krabici plnou pochybných prášků, proč neudělají svou buchtu z pár konkrétních ingredienci?“ Slovo instantní dle slovníku cizích slov znamená: „Rychlorozpustný, připravený k okamžitému požívání, předvařený, práškový.“ Důležité je slovo předvařený. Mnoho mladých lidí často tíhne k pohodlnosti a mít co nejlepší a nejjednodušší život (mít co nejvíce spotřebičů, elektrotechniky, aut, instančních věcí z krabiček sáčků..). Podle mě je to také ten nejkomplikovanější způsob života. Člověk se málo naučí, málo prožije radosti a dopuje se nezdravými věcmi (nemyslím jen potraviny). Jsou nezdravé, jsou-li umělé a nevíme konkrétní složení, a pokud těch přidaných věcí je vážně moc!

Využívat instant není zrovna ta nejlepší volba. Cesta života vede i přes trní a to je námaha, přemýšlení, obětování, dělání radosti bez nároku na odměnu, odplatu… Tohle není předvařená volba, to je naše volba. Když to udělám já dobře, vždycky to chutná jinak, než to, co je předvařené, plné pochybných prášků, A i  když to chutná jinak je to tak skvělé! Nesrovnatelně lepší. Jen si na to musí člověk zvyknout. Nemluvě jen o jídle. Instant ve velké míře nikdy nikoho nic dobrého pořádně nenaučil.

Občas to v našem životě vypadá jako v labyrintu. V obchodech se na nás z regálů vykukují barevné krabičky s podivným obsahem, v další zatáčce se na nás smějí barevné nápoje v petlahvích, když opět zahneme procházíme houfem cukrovinek a vše je tak lákavé. Kde je cesta k úniku?  Cesta ven z toho vězení, které pro mladé dělá dnešní hyperkonzumní společnost? Instant nabízí jednoduchou volbu bez odpovědnosti. Moudré slova, které uvedu, nám přiblíží hodnotný směr o které se má přemýšlet a jistě nás to dovede tam, kam směřujeme, čemu věříme, co chceme a co má nepomíjející hodnotu: „Dnes si vyberu to, zítra zase ono. Kam vítr, tam plášť. Když mi dojde nadšení, moje chuť, vydám se jinudy. A tak vzniká ono bloumání životem, které je vlastní labyrintu. Putovat, jít však neznamená procházet labyrint! Když se octnete v labyrintu: půjdu tudy, tamtudy nebo tam – zastavte se! Hledejte niť, abyste z labyrintu vyšli, hledejte niť. Není možné zahodit život bloumáním.“

Hledejme tu nepomíjející niť… A nehledejme ji tam, kde mám na výběr sáhnout po nezodpovědné, laciné, jednoduché volbě…

Paní nevymlouvejte se!

Paní nevymlouvejte se! Zazněly slova jednoho staršího muže, adresované starší ženě, která si vesele a vědomě kráčela skrze trávník cestou vyšlapanou leností lidí.  To jsem takto minulý týden šla na poštu, která sídlí mezi paneláky, ale i zeleň se mezi paneláky najde. Uprostřed té malé zelené loučky s pár stromy byla přímo uprostřed vyšlapaná cesta. Tuto cestu vyšlapali lidé, aby si zkrátili cestu o pár kroků ke svému cíli. Když jsem kolem procházela, šla přede mnou starší žena se psem. A ta si svou cestu zkrátila. V tu dobu šel po chodníku kolem té loučky starší muž a viděl tu ženu, jak si krátí svou cestu. Moc se mu to nelíbilo a slušně té paní řekl, že "se má chodit po chodníku, tu zeleň vysazují technické služby města na přání obyvatel. Přece chceme, aby ta zeleň tu byla." Paní cosi zamumlala, a pán ji ještě odvětil - "Paní nevymlouvejte se!" Tohle děláte třeba vy, paní nevymlouvejte se! Starší muž to myslel dle mého soudu dobře. Tolik lidí křičí jak něco nefunguje, je nedostatek, jenže zamyslel se někdo nad tím, že to si děláme my lidi sami?

Je jen na každém jakou cestu zvolí směrem na poštu, domů i životem. Je snadné si ulehčit své břemeno (použiji auto…), pár kroků (raději pošlapu zeleň), ale je obdivuhodné nést si svůj kříž, své břemeno a zdolávat s ním překážky.

Je obdivuhodné jít proti proudu… V dnešní době to platí klidně „dvojnásob“.

Co je jít proti proudu? Jedna z množných krásných odpovědí:

Nelhat tam, kde lidé obvykle lžou.
Nekrást tam, kde se to považuje za normální.
Žít čistě tam, kde ostatní hledají smyslnost.
Obětovat se tam, kde druzí hledají jen požitky.
Milovat tam, kde druzí nenávidí.
Doufat tam, kde jiní zoufají.
Radovat se tam, kde jiní nenacházejí důvod k radosti.
Být plni pokoje tam, kde jsou lidé vnitřně rozerváni.

  Zdroj proti proudu: Fatym.cz

Návod na šťastnější život

Návod na šťastnější život 

1. Žij a nechej žít

"V Římě je jedno přísloví a mohli bychom si je vzít jako řídící princip.(...) Běž vpřed a ostatní nechej dělat to stejné".

2. Rozdávej se druhým

"Lidé potřebují být otevření a velkorysí vůči jiným. Jak se totiž uzavřou do sebe, je tu nebezpečí, že se stanou egocentriky. A stojaté vody se rychle promění na hnijící".

3. Postupuj v životě pokojně

  Je to schopnost postupovat s přívětivostí a pokorou, životní pokoj

4. Zdravý smysl pro volný čas 

Vypni televizi, jdi od počítače, nelež na gauči, nemrhej volný čas častým nakupováním... Věnuj se smysluplné činnosti, lidem, bližním. Vytvářej, komunikuj, vychovávej, šiř dobrou myšlenku, starej se o přírodu, služ....

5. Neděle má být vašimi prázdninami – svátkem, i časem pro Tebe, bližní.

7. Respektuj a starej se o přírodu

8. Přestaň být negativní

"Potřeba mluvit o druhých ve zlém naznačuje nízký stupeň sebeúcty". To znamená "místo toho, abych vyzdvihl sebe, ponižuji druhé". Zbavit se rychle negativních myšlenek je přitom prospěšné pro zdraví.

10. Aktivně usiluj o mír

"Žijeme v době mnoha válek a volání po míru tak musí znít mimořádně hlasitě. Mír občas může vypadat, že je něčím klidným, ale není nikdy tichem: je to vždy aktivní mír."

papež František

Skauti a co náš skautský zákon? Podobá se jeho myšlenkám...

Buď dobrý sám k sobě

Sebeúcta jako slabost?

Cítíte se špatně, projevíte-li hněv?
Zahanbují vás vaše pocity?
Trápíte se, když uděláte chybu, nebo se zmýlíte?
Máte pocit viny, dáte-li někdy přednost svým potřebám, před potřebami druhých?

Během života si mnoho lidí osvojí postoje, které je deprimují. Považují sebeúctu za svou slabost. Opravdová sebeláska však začíná uznáním, že každý z nás je Božím dílem. Láska k sobě je vyjádřením lásky k Bohu Stvořiteli. A co víc, nemůžete se stát darem pro ostatní, dokud nebudete pečovat o své vlastní duchovní, duševní a tělesné zdraví.  Zkuste překonat zkreslené představy, které brání plnému a poctivému životu.

 

Několik tipů,
jak rozvíjet sebeúctu

* Nemůžeš pro nikoho ničím být,
dokud nebudeš pečovat o sebe.

* Udělej si čas pro sebe
a zvol si místo, které
potřebuješ – i když od tebe
druzí lidé něco chtějí.

* Máš-li z něčeho strach,
svěř se někomu. Když se
něčeho obáváš a uchýlíš se
přitom do samoty, bude
ti ještě hůř.

* Jestliže tě někdo urazil či
zranil, promluv si s ním.
Budeš-li podobná zranění
v sobě potlačovat a nechávat
si je pro sebe, zranění poroste.

* Potkáš-li člověka, jemuž se
ve tváři zračí nějaké zranění
či smutek, nezneklidňuj se.
Nejsi odpovědný za to, abys
dělal všechny lidi šťastnými.

* Objeví-li se slzy, vyplač se.

* Když se ti zdá, že je všechno
šedivé, vyhledávej barvy.

* Má-li tě někdo rád, přijmi to
a měj z toho radost. Láska
není povinnost. Nemusíš
udělat něco na oplátku.

Zdroj: získáno z víra.czTexty/Clanky/Bu-dobry-sam-k-sobe.html

28. říjen - symbol věrnosti a oddanosti

Letos uplynulo 104 let, kdy byla vyhlášena První československá republika. A též uplynulo 104 let, kdy vznikly první skautské známky (na světě!) a byly to zároveň první československé známky. Vydávala je Pošta českých skautů. Skauti se zapojili do průběhu vzniku první republiky. Sloužili nejen jako poštovní doručovatelé, ale i organizátoři, telefonisté, úřednice, tlumočnice.... Pomohli, kde bylo třeba.  Nejvýrazněji se do dějin zapsala skautská služba doručování zásilek. V revoluční době, kdy dřívější úřady a instituce přestaly fungovat, nebo nebyly důvěryhodné, doručovala stovka skautských kurýrů důležité zprávy, dopisy, telegramy mezi členy Národního výboru s novými úřady. Skautská služba byla zastavena až 25. listopadu, kdy už spolehlivě pracovala českoslovnská armáda, pošta i další státní orgány. Zajímavý je i fakt, že členové si v této době všochni vykali. Děti rodičům, skauti vedoucím. Od 29. října 1918 na výborové schůzi, kdy členové Junáka vítali lepší budoucnost,  navrhl Josef Roessler Ořovský, aby si skauti tykali a oslovovali se bratře a sestro.

 Skauti stály u zrodu nové republiky. Byla to čest, byla to pomoc. Skauti tedy měla na vzniku republiky nemalé zásluhy. Byli věrni a oddaní skautské myšlence, která například ve skautském slibu, říká, že skaut má milovat svou vlast i bližní. Skauti byli dobrými přáteli za všech okolností, v časech dobrých i zlých. Kdyby nebyli, hnutí by se rozpadlo. Být věrný a oddaný dneska, to je být dobrým přítelem svých bližních, bratrů a sester ve skautu, být věrný skautingu a jeho myšlence, být věrný vyšším myšlenkám, které Tě vedou a povedou po dobré a bezpečnější cestě, být věrný svým slibům, které všude možně zanechávám...

Když bylo sváteční výročí 28. října, otevřela jsem knihu Skautské století. Věřte nebo ne, jsme tu letos už oficiálně 100let, neoficiálně 102. Jsou to nádherné čísla, která o něčem svědčí. A každý člen, tvoří čísla další. Z knihy na mě vykukují černobílé obrázky, kde jsou reální lidé, jež tvořili Junáka. Narazila jsem na zakladatele českého skautingu Antonína Benjamina Svojsíka. Prohlížela jsem si fotografie s úsměve. Náš zakladatel byl tentokrát bez uniformy, s rodinou, v plavkách, sáňkoval s oddílem... Všechno jsou to vzpomínky, ale stále mi voní. Skauti, snažme se být věrní a oddaní, protože i to je naše poslání...










"