Přátelství nebo nic?

Skautské přátelství nezná hranice. Skautů na zemi je více jak  50 milionů Všichni si tykáme, slavíme společné svátky, abysme se lépe poznali plníme odborky jako např. Skautské přátelství, prožíváme spolu dobrodružství, máme kamarádství či přátelství dokonce ve skautském zákonu. To je všechno krásné a mnoho to také znamená. Bez přátel, kamarádů jsme ochuzeni o jednu část plnosti našeho života. Přátelé, kamarádi jsou lidé, kteří nás znají, mají rádi a věnují nám čas. Znají naše lepší i horší stránky, naše prohry i vítězství, umí naslouchat a pomoci nám. Vždy nám zůstávají po boku, ať se děje co se děje...
Možná se to zdá být jako nadsázka, prožíváme spíše období chladnějších vztahů. Člověk nasadí tu svou ulitu do které pouští jen málo koho, spíše se uzavírá, což je i škoda. Přátelé, kamarádi jsou lidé, kteří nám život určitě obohatí a proto je dobré je mít.
Přátelství nezná hranice ani konce. Já jsem se včera setkala se svou kamarádkou/spolužačkou, která po dvou letech přijela z USA do Česka. Bylo to nádherné setkání a vím, že ona je vážně dobrá kamarádka. Po léta jsme si psaly e-maily, posílaly pohlednice a jedna druhou se snažila podpořit. Vím, že mezi námi je krásné přátelství. Připomíná mi to jednu myšlenku  od Dietrichs Bonhoeffera:

Daleko nebo blízko,
ve štěstí či v neštěstí,
v druhém má přítel někoho,
kdo mu věrně pomáhá
být svobodný a být člověkem.

Podle Anselma Gruena je přátelství jako slunce, které prozáří život člověka. Já bych s ním velmi souhlasila. Zajímavý je i fakt, že tento muž rozeznává ři druhy přátelství: přátelství pro prospěch, z touhy nebo z dobré vůle. První dva typy jsou v zásadě egoistické a vydrží většinou jen krátký čas. Jen přátelství uzavřená z dobré vůle jsou trvanlivá a zaslouží si být označena jako přátelství; v něm je vidět, že si oba přejí totéž nebo - jak říká Aristoteles - že přátelům je vše společné.
Aby přátelství vydrželo je nutné do něj přikládat polínko.

Přátelé, kteří nejsou blízko sebe, si mohou psát dopisy. Posílání dopisů není vůbec v módě, což je škoda. Ovšem, všimla jsem si, že někdo na táboře dopisy ještě píše:).  Ono samotné dopisování
"patří zřejmě svou podstatou k přátelství - vždyť z přátelství vznikly snad nejkrásnější dopisy světové literatury. V dnešní době jsme se bohužel odnaučili pěstovat vzájemnou korespondenci. Přátelství si přesto dopisů žádá, protože v nich sděluji příteli své zážitky. Konstantin Raudive jednou řekl: "Lidé, kteří si navzájem nevyměnili žádné dopisy, se neznají."  Všechno nějak do sebezapadá. V dopise lze jinak vyjádřit své pocity, čtenář pozná zda je v dopise srdce nebo je dopis příliš chladný..
Spisovatelka Zenta Maurina, od raného mládí ochrnutá zažila přátele jako životodárný pramen, jako pramen síly ke zvládání života handicapovaného jedince: "Co pro ptáka znamená síla křídel, to je pro člověka přátelství: vyzdvihne ho nad zemský prach."
Já děkuji za všechna přátelství, zvláště ty skautská.Jsou pevná, vím to, vím to již 14 let...