Ráda bych se podělila o pár slov k myšlence - "být věrný své malé roli". Tuto myšlenku jsem nedávno přečetla a byla jsem potěšená, jelikož se občas v tom životě zamotám a hledám tu správnou cestu. Tato myšlenka přede mnou přistála včas:).
Každý v životě hrajeme určitou roli a ne jednu. Někdo hraje rolí pět, někdo třicet, někdo sto, někdo dvě... Každá role nese v sobě poslání a poslání vyžaduje porozumnění, obětavost, čas, naslouchání, dobré skutky, tvořivost, umění řešit problémy, empatii, komunikaci, zájem, mávnutí rukou, odpuštění.... Každá role vyžaduje zkrátka umění života. Hrát dobře svou malou roli a být ji věrný je dnes mnohem těžší než dříve. Máme své starosti, problémy, výkyvy nálad, lennost a mnoho (těch přebytečných) činností a povinností, díky kterým druhým opakujeme - nemám čas, nestíhám, mám moc práce.
Jsme často zaneprázdněni věcmi, které nás přetěžují a zastřívají věci důležitější, ze kterých můžeme mít větší užitek, radost, vyzkouzlí nám úsměv na tváři, pohladí nás na duši, dají našemu srdci nový rozměr, dají nám křídla a povznesou výš. Vlivem hektické, chaotické a nemocné doby, naše malé role prožíváme jako na houpačce. Ovšem je psáno, že "nejléčivějším prostředkem na nemoci dnešní doby je být věrný své malé roli"
Naše role v životě jsou třeba takové: jsem, dcera, jsem syn, jsem matka, jsem otec, jsem manžel, jsem přítel, jsem skaut, jsem dobrovolník, jsem kamarád, jsem záchranář atd. Do těchto rolí musíme denně vkládat své umění žít.
Budeme-li se snažit svou malou roli hrát věrně, dobře; možná neovlivníme dění ve světě. Nebrátíme negativní dění v pozitivní, ale svým uměním žít ovlivníme své okolí ve kterém žijeme. Není naším úkolem zachránit svět, ale snažit se hrát svou malou roli. I malá role má velký význam. Matka Tereza to krásně vyjádřila: "Nemusíme dělat velké věci, ale malé věci s velkou láskou."
Zaměřím se na roli skauta. Jak já jak skaut mohu být věrný své malé roli? Jistě si vzpomeneš na dalších tisíc činností, kterými vykonáš službu, uděláš radost, mile překvapíš... Život v přítomnosti, život v obětavosti pro druhé...bude mnohem radostnější a plnější než život, který můžeš žít víceméně jen sám pro sebe.
Jako skaut, rádce pomáhám menším bratrům a sestrám růst a dělám jim dětství bohatší, radostnější a dobrodružnější. Můžu je vzít na výpravu, domluvit se na projížďku na kolech, zajít pomoci do rodiny, která má zájem, můžu připravit oslavu a pozvat své kamarády z oddílu, mohu pomoci opravovat klubovnu, mohu zapůjčit nástroje k opravám, můžeme se domluvit na programu pro určitou skupinu - pro dětský domov, domov důchodců...
Jako skaut mohu sbírat odpad v okolí, čistit studánky, podílet se na opravách památek. Můžu vyslechnout kamaráda, pomoci mu s úkolem, mohu někomu napsat z oddílu mail koho moc často nevídám, abych mu udělal radost, mohu pomoci s organizací skautské akce o které vím, mohu vykonávat službu v sociálním zařízení, mohu uspořádat tvořivý kurz pro oddíl, rodiny....
Je důležité nezapomínat, že ve skautovi se dá prolnout tolik rolí a přitom to může být role jedna, která náš život činí nekomplikovanější. Máme skautský zákon, který nás vede po dobré cestě, na to nikdy nezapomínejme, snažme se o zákonech přemýšlet. Díky skautingu osobně neprožívám nějaký chaotický život, vím kam kormidluji, rozhodla jsem se tak. Osobně nepotřebuji být na všech místech, všechno činit, dělat velké akce každý měsíc... Nemusím hrát tisíce rolí, stačí mi pár, které zvládnu ukormidlovat a které mohu dobře, poctivě vykonávat. Povrchnost nemá šanci.
Jsem šťastná, že to tak mám. Skauting nesmírně obohatil můj život. I když se člověk něčeho ve prospěch skautingu vzdává (pohodlí, teplíčka, bez problémový život, žádné velké překážky, nekrotit své emoce, nesnášet nějaké prohry, nějak se nepodřizovat, dělat si co chci já...), čímž láká tento svět, dostává mnohem víc. Já jsem si toho vědoma. :).
Veverka
Žádné komentáře:
Okomentovat