Život jako šestistěn podle Maxe Kašparů

Jednou se ke mně dostalo přirovnání života k tzv. šestistěnu. Šeštistěn má šest stěn. Přední stěnu, zadní stenu, levou stěnu, pravou stěnu. No a strop a podlahu máme společnou. Stěny tvoří určité životní situace, smysl  pro hodnoty... V šestistěnu stojí zapálená svíce. Ta představuje naše vztahy: muž – žena, otec – dítě, matka – dítě, generace mezi sebou. Ty naše vztahy budou hořet dál, pokud budou mít 6 stěn!

 Mít vztah k někomu, k něčemu je to, podle Maxe Kašparů, "to nejdůležitější do čeho člověk vstupuje. Navázat vztah není prý umění, ale udržet ho a rozvíjet, to je umění! Kdybych to přirovnal k ohni, tak oheň se zapálí, teď je potřeba donášet další palivo a my musíme zapalovat, my umíme i hasit, ale co se nám většinou nedaří, a mohl bych statisticky za těch 30 let praxe říct, že neumíme donášet palivo. A ten vztah musí za tu chvíli vyhořet, musí umřít. A já vám teď dám takovou radu..."

A jak to tedy s tím šestistěnem je? Čtěte dále...

 

 Tou přední stěnou v každém vztahu je to, co je před námi. Každá dvojice, každý vztah musí plánovat svoji budoucnost. Nepřestávejte plánovat svoji budoucnost. Neříkejte si: a ono nějak bude, a ono to nějak dopadne, my uvidíme, co přijde. Ne, prosím vás, plánujte budoucnost, byť by to byly drobnosti. Plánujte si třeba jednu jednodenní dovolenou, ale plánujte. Mějte něco před sebou, na co se můžete dneska těšit. Vztah bez těšení nemá přední stěnu.

Teď půjdeme k zadní stěně. Když se člověk opírá, tak se vždycky opírá dozadu. Každá židle, každé křeslo je postaveno tak, aby se člověk opřel dozadu. Čili vztah nemá li zemřít na pád, tak potřebuje, aby zde byl někdo, kdo prostě jistí, kdo je vzadu, o kom víte, že se můžete o něj opřít. To je otázka důvěry. Tak jako ta přední stěna byla těšení, tak ta zadní stěna je důvěra: já ti věřím, já vím, že jsi tam, já vím, že když budu padat, že mně chytíš. A víte, jak se tomuto zadnímu záchrannému systému říká? Odpuštění. Odpuštění není záležitostí zbabělce. Odpuštění je čin duchovní motivace.Odpouštějte od srdce ne od hlavy. A odkud vychází život? Od srdce, ne od hlavy. Z hlavy vychází nějaké nápady. Když se nám zastaví rozum, tak ještě pořád žijeme, ale když se nám zastaví srdce, tak už nežijem. Čili, prosím vás, odpouštějte vždycky tu zadní stěnu ze srdce. Ze srdce vychází život. Má li být vztah živý, musí vycházet ze srdce. Jestliže budeme mít odkrytou přední stěnu a zadní, přijde průvan a ta svíce zhasne dřív, než se naděješ. Vztah vyhasne. Už nic neplánujeme, už si jen vyčítáme. 

Ta levá stěna, to je stěna, která je blíž k našemu srdci. Je potřeba, aby jste nebyli osamoceni jako dvojice, jako rodina.vytvářet společenství rodin, to je vytváření té levé stěny. Mít někoho vedle sebe. Jakmile se stanete dvojicí trosečníků, poustevníků v panelovém sídlišti - a toho neznám a toho neznám, a s tím se nechci znát, a tamten nevím jak se jmenuje, a tamhle tomu nechci přijít na jméno - no tak se opouzdříme, zakonzervujeme se a brzo to v té konzervě našeho vztahu začne hnít. Tato stěna musí být také zakryta. Musí to být lidé, kteří jsou skutečně blízcí našemu srdci. Nemůže to být leckdo. Čili hledejme si přátele, neboť oni mám mohou v tom plamínku té svíce pomoci postavit potřebnou …

Pravá stěna je zbytek světa. Všimněme si, že tato stěna souvisí v tomto rohu s našim plánováním a tento roh je velmi důležitý.My musíme také společně dělat něco pro ostatní svět. My se nesmíme stát sobci své budoucnosti. Ono to sice vypadá hezky – teoreticky. Oni žijí jenom pro sebe se svými přáteli, ale nežijí už pro nic jiného. Mějte taky své koníčky, mějte své záliby, něco mimo svoji práci. Také si dělejte radost. To je ta pravá stěna. To bych řekl, že je to ten zbytek z toho světa přátel.

Pak tady máme poslední dvě stěny. A začnu od podlahy.Není důležité, na které místo jsme jako cihla postaveni, ale je důležité, abychom na tom místě zůstali věrni. Aby ty ostatní cihly s námi mohli počítat, že jsme tam, kde jsme. Aby děti mohli počítat se svým tátou, aby se žena mohla spolehnout na svého muže, aby oddíl mohl počítat s rádcemi, vedením, pomoci, věrnosti člemnům a jejich aktivitou... 

Jediná stěna, která spojuje všechny ty čtyři, je ta stěna horní. To je ta stěna duchovní. My musíme to všechno mít sepnuté dohromady tou horní duchovní stěnou, stěnou nadhodnot. Prosím vás, toto, o čem jsem hovořil doteďka, to jsou hodnoty. Ta horní stěna, to jsou nadhodnoty. Jestliže nebudeme mít nadhodnoty, jestliže toto všechno dokola i na té podlaze budeme mít vybudované a bude nám chybět ta nadhodnota, ten strop, tak nám na tu svíci bude pršet, tak nám budou na ten plamen padat kroupy. Čili my musíme mít stěnu nahoru, my musíme mít duchovní život.