Instant?

Opět podnětem k napsání tohohoto příspěvku mi dal před nedávnem okamžik v obchodě. Šla jsem k moukám, stála jsem tam chvíli a vybírala, kterou vezmu. Za moment se tam objevil mladý pár. Odhaduji jim do 24 let. Stoupli si vedle mě a obhlíželi regál nad moukami. A co tam bylo? Krabice plné prášků. A když do těch prášků namícháte jen vodu, vejce, vznikne vám buchta. Už se nehledí na to ostatní co je v prášku, hlavně, že vznikne buchta, které se může říci, že je mňam. Říká se tomu instant. Tento mladý pár si obhlédnul krabici s perníkem a komentovali to: „Tak toto vezmeme, to bude dobré a když to bude dobré, vezmeme pak zase.“ Mně zamrazilo. Říkala jsem si v duchu, jak je mým možná pitomým zvykem: „Proč tito dva mladí lidé mrhají penězi za krabici plnou pochybných prášků, proč neudělají svou buchtu z pár konkrétních ingredienci?“ Slovo instantní dle slovníku cizích slov znamená: „Rychlorozpustný, připravený k okamžitému požívání, předvařený, práškový.“ Důležité je slovo předvařený. Mnoho mladých lidí často tíhne k pohodlnosti a mít co nejlepší a nejjednodušší život (mít co nejvíce spotřebičů, elektrotechniky, aut, instančních věcí z krabiček sáčků..). Podle mě je to také ten nejkomplikovanější způsob života. Člověk se málo naučí, málo prožije radosti a dopuje se nezdravými věcmi (nemyslím jen potraviny). Jsou nezdravé, jsou-li umělé a nevíme konkrétní složení, a pokud těch přidaných věcí je vážně moc!

Využívat instant není zrovna ta nejlepší volba. Cesta života vede i přes trní a to je námaha, přemýšlení, obětování, dělání radosti bez nároku na odměnu, odplatu… Tohle není předvařená volba, to je naše volba. Když to udělám já dobře, vždycky to chutná jinak, než to, co je předvařené, plné pochybných prášků, A i  když to chutná jinak je to tak skvělé! Nesrovnatelně lepší. Jen si na to musí člověk zvyknout. Nemluvě jen o jídle. Instant ve velké míře nikdy nikoho nic dobrého pořádně nenaučil.

Občas to v našem životě vypadá jako v labyrintu. V obchodech se na nás z regálů vykukují barevné krabičky s podivným obsahem, v další zatáčce se na nás smějí barevné nápoje v petlahvích, když opět zahneme procházíme houfem cukrovinek a vše je tak lákavé. Kde je cesta k úniku?  Cesta ven z toho vězení, které pro mladé dělá dnešní hyperkonzumní společnost? Instant nabízí jednoduchou volbu bez odpovědnosti. Moudré slova, které uvedu, nám přiblíží hodnotný směr o které se má přemýšlet a jistě nás to dovede tam, kam směřujeme, čemu věříme, co chceme a co má nepomíjející hodnotu: „Dnes si vyberu to, zítra zase ono. Kam vítr, tam plášť. Když mi dojde nadšení, moje chuť, vydám se jinudy. A tak vzniká ono bloumání životem, které je vlastní labyrintu. Putovat, jít však neznamená procházet labyrint! Když se octnete v labyrintu: půjdu tudy, tamtudy nebo tam – zastavte se! Hledejte niť, abyste z labyrintu vyšli, hledejte niť. Není možné zahodit život bloumáním.“

Hledejme tu nepomíjející niť… A nehledejme ji tam, kde mám na výběr sáhnout po nezodpovědné, laciné, jednoduché volbě…