První neděle adventní. Způsob jak se zamyslet, jak přemýšlet a jak číst mezi řádky. Třeba tento text...
Adventus znamená příchod, přítomnost. Obě slova vnímám v našem světě, životě za důležité. V adventu čekám na příchod Toho, jenž se za nás obětoval, ale jako malé dítě narozené v jeslích se před člověkem sklonil. Ukázal nám svou prostotu - narodil se v chlévě na seně, narodil se maličký a svou něžností přitahoval lidi. Tak dobrotivý byl. A já tomu věřím... Tak on přišel a je tu s námi pořád.
Někdo očekává Štědrý den, rodinnou pohodu, dárky, návštěvy, cukroví, pohádky... Stačí nám to k tomu očekávání? Není v tomto všem cosi levného? Nelze očekávat více? Vždy to jde... Musíme začít v přítomnosti. Tam, kde jsem, kam jdu, můžu šířit dobro, pokoj Lásku... Jedna krásná věta, kterou si nikdo nevymyslel, ale byla řečena zní: „Kdo má dvoje šaty, ať se rozdělí s tím, kdo nemá žádné. A kdo má něco k jídlu, ať jedná stejně“ (Lk 3,11). Je to možné i v našem životě. V přítomnosti se dělit o to, co umím, co mám, sloužit Dobru, obětovat se... A to je mnohem víc, než čekat jen Štědrý sen s rodinnou pohodou, dobrým jídlem, dárkem... To je příchod změny v nás v naší přítomnosti. O tom ten advent vůbec je.
Žádné komentáře:
Okomentovat