S přibývajícími dny, které vidíme prostřednictvím čísel na kalendáři se blíží Vánoce a víme, že Vánoce jsou spojeny s dárky, obdarováním. Možná jedeme v tom zaběhnutém koloběhu - obdarováváme ty, kreré máme rádi, své blízké, kamarády. Obdarováváme je věcma z reklam, katalogů, obchodů aniž bysme vážně tušili, co potřebují...
A co kdybysme se snažili obdarovat ty, kteří to nečekají! Láska je přece vynalézavá. Dá to práci, odhodlání, ale ten výsledek stojí za to.
Proč tu vlastně na světě jsme? Abysme si jen užívali? Ano, někdo razí tuto teorie, vykřikují ji do světa. Běží nám v tv reklamách. Osočuje se slovy, že jsme tu jen krátce a tak pro si neužít by byl skoro hřích... Akorát šikovný posluchač, přijímač odhadne, že tu jde jen o sobectví...
Možná tohle všechno zdá se být zbytečné. Mně se to ale nezdá, poněvadž, má-li někdo mezery v dějepise, má mezery v podstatných věcech a je třeba znovu a znovu toto připomínat, psát...
Milá Matka Tereza obdarovávala zdarma - objetím, slovem, pohlazením, staráním se o tělesné potřeby... A sama říkala: "Nevyhledávejte vzrušující akce. Jedině důležité je, abyste dávali sami
sebe. To je míra lásky a tu musíte přiložit, máte-li měřit velikost
svých činů." A dodatek: "Když Bůh postaví nějakou duši na vaši cestu, chce vám tím říci, že pro ni něco máte udělat."
Žádné komentáře:
Okomentovat