Včera platím v obchodě a zírám na display pokladny, rozuměj na tu cenu. Zdálo se mi to moc, já neměla připraveno dostatek pěněz v ruce a povídám paní pokladní, že musím ještě vytáhnout další peníze, že je to nějak moc. A ona mi odvětí: "No, člověk ani neví, nic pořádně nenese a už je tam vyšší cena. Lépe už nebude, bude jenom húř." Při hledání drobných jsem tuto větu v uších i mysli registrovala a byla jsem jí schopna i odpovědět. Nejsem příznicec nějakých negativismů, hlavně těch, které jsou pořád dokola omývány a to byl podle mě případ věty této pokladní. Podívala jsem se na ni, usmála a řekla: "Bude dobře, v nebi určitě". A ona na mě: Myslíte? A já: "Ano myslím, věřím, že ano."
Stáváme se to, čemu věříme, co slyšíme a uvidíme a čemu uvěříme... Pro mě je důležité, abych se nenechala strhávat myšlením davu, člověk se tím dokáže hodně uvnitř uvěznit i zatvrdit. A potom? Kam se poděla radost? Chuť o života něco hezké dělat, měnit svět k lepšímu, bojovat za dobré podmínky k životu? Život není jednoduchý, to víme snad všichni. Nebyl nikdy a ani ideální. Je zde plno špatných věcí, jenže člověk se nemá uvěznit v tomto trápení, názorech médií...
"Katedrály jsou obdivuhodné, protože je stavěli lidé, kteří měli dogmata.
My máme jen názory, ale názory nestačí na postavení katedrál. H. Heine.
Básník Amado Nervo napsal:
Neříkej si: budu trpět.
Neříkej si: zklamu se.
Prostě jen radostně putuj
a hledej lásku.
Miluj, jak dovedeš,
všechno, co milovat dokážeš.
Stále miluj.
Žádné komentáře:
Okomentovat