Denně máme příležitost ztišit se a naslouchat našemu srdci. Odhodit tíživý kámen starostí, obav a být o něco šťastněšjší. Kdo to z nás ale takto dělá... Vážně často kolem sebe slyším - nemám čas, nestíhám... Už to ani nechci poslouchat. Nejde říci něco jiného? Raději dělat něco jiného, to bude
ono. Udělat si čas, stíhat, naslouchat, času máme málo a to méně se můžeme těšit s druhými, radovat se s nimi, podnikat potřebné věci, činnosti... Adventní doba nás vybízí z pohledu obchodních vitrín ke koupi hromady dárků, blikajícího elektra, omamné drogerie... Média nás přesvědčují jak vše musíme mít, dokonce i tu Kofolu na vánoční tabuli.
Věřím, že je nám z toho někdy na nic, ale neumíme se tomu všemu ubránit. Místo, abychom změnili své srdce, otevřeli jej druhým, strávíme adventní čas jen za honbou dárků, úklidů.. Proč to někdy nezkusit jinak a dojít k podstatě věci. Zde neplatí výmluvy, advent ve své podstatně není o honbě, ale o příchodu, změny v nás, v našem srdci a srdci, které je smutné, které je uzavřené a nedovede sdílet
radost, nedáme si lepší dárek, než klíč, kterým tento zámek otevřeme, aby se srdce mohlo rozletět...
Tam , kde je nadšená víra a vynalézavá láskm tam se něco děje. Je to motor, který žene náš život
po dobré cestě. Proto zkusme být v toto období více v Lásce vynalézaví a věřme více. Uvidíte,
jak se to může měnit.
Jedu takto tramvají a nastoupí mladá matka s kočákem a v něm ještě miminko. Tramvaj se rozjede a matka začne telefonem volat. Volá necelou minutu a miminko začne řvát. Matka se jej snaží uhoupat, nehoupacím kočárkem, jenže ono se neutiší. Pořád pláče a co dělá matka? Stále telefonuje aniž by se podívala, co se děje v kočárku.! V tom ji někdo z druhého konce hovoru povídá nějakou takovou větu: "Proč pláče, co se děje?" Protože matka do telefonu odpovídá: "Já nevím, asi hlad nebo co." A telefonuje si dál a stále děťátko pláče. Přišlo mi to vážně hrozné.
Má-li se doba adventní, stát plodnou, je zřejmě třeba se zajímat o potřeby druhých, o přání, naslouchat jim a věnovat jim čas. Alespoň kousek. Láska je totiž vynalézavá a stačí málo k velké
radosti. A nemusím to být já, co jen čekám, vždy můžu udělat ten první krok já.
Stojí za pokus obdarovávat ty, kteří to opravdu nečekají.
Žádné komentáře:
Okomentovat