Měla jsem opět příležitost si na
vlastní kůži zažít, jaké je to být skautem v akci. Chci o tom napsat,
cítím totiž, že jde o pozitivních výchovných aspektech slyšet méně.
V oddíle nám řada skautů, vlčat, které jsem vedla, a bylo jim teprve sedm,
devět, dvanáct…dospělo. Myslím si, že můžu o nich říci, že opravdu dospěli. Podle
mně se snaží o smysl pro zodpovědnost, hledání vyšších cílů, které nejsou
omotány v žádném případě omotány dnešním hyperkonzumismem.Osobně si
myslím, že bych jejich činnost mohla ztotožnit tímto citátem: Přijímání
naplňuje ruce, dávání naplňuje srdce. S.M.
Letošní karneval toho byl zdárným
příkladem. Přípravy na karneval byly připravovány předem. Připravovali jsme to,
co se připravit dalo. Jenže největší přípravy vrcholily v den konání
karnevalu. Dá se říci, že vrcholily za pět minut dvanáct. Říkali jsme si, že je
to naše klasika. Ono totiž nešlo sál nachystat den předem, jelikož se
v sále hrálo divadlo.
Pro mě pozitivní skutečností byl
zápal do příprav. Ani jsme si nemuseli říkat, kdo co má dělat. Každý se chopil
díla a po poledni byla práce hotova. Pro mě je to neuvěřitelné. Naše skautská
skupina funguje. V naší skupině totiž funguje komunikace, smysl pro
zodpovědnost, laskavost, ochotu a též obětavost. Dovedeme se i pokárat, též i
odpustit a snažit se být vůči ostatním ohleduplní. Jistě nabývat takovou
skutečnost není jednoduché. Důležité je vědět, že pokud člověk žije, nejenom je;
tak to jde mnohem snadněji.
Jsem velmi hrdá na všechny, kteří ve skautu dospěli a pracují pro
skautské ideály. Práce pro skautské ideály to znamená pracovat pro svět, jeho
lepší tvář
Žádné komentáře:
Okomentovat