Slupka obaluje jádro. Podle toho jakou má slupka tloušťku, tak lze vidět do jádra a naopak. Věřím, že každý jsme slupkou obalen a ta slupka, podle toho jaká je, jak vypadá, je výsledkem našeho (blaho)bytí žití. Už si nemyslím, že je dobré být tou tlustou slupkou, přes kterou je těžké se dostat k jádru. Nemyslím si, že je dobré být obalen slupkou, která brání v otevření mého jádra, tedy srdce, dokořán. Naše nynější kultura nás učí zahalovat se do slupek štěstí - majetek, touha po moci, lakota, nelaskavost, nedobrovolnictví (vše jen za peníze), přílišný individualismus (ve školách v práci), suverénnost, i do určitého životního standardu! Jsou to vlastně hezké slupky štěstí? Osobně si myslím že ne. Takové slupky nám brání se rozvinout do krásné bytosti (každý jsme ji), pro nichž je přirozené být potřebný - dobrovolně pomáhat, nosit slunce či úsměv tam, kde je třeba bez ohledu na vyznání, národnost, rasu, sociální třídu... Být pohotový k potřebám druhým, reagovat co nejvíce kladně bez urážek, hněvu. Umět se omlouvat, potěšit slovem, usilovat o ideály, které nás provází po dobré cestě a přinášet je tam, kde scházejí. Být světlem i vzorem pro druhé.
Ráda bych, aby slupky mého štěstí neobsahovaly složky sobectví, hněvu, lakoty, neochoty, bezideálnosti, tuctovosti, kopírování vzorů, které jsou možná in pro svět bez pevných ideálů, ale ne třeba pro skauta....
Slupky mého štěstí nemají znesvobodňovat vstup do nejhlubší dimenze mého života.
Žádné komentáře:
Okomentovat